Vietnamské školství

Vzdělávat se začínají Vietnamské děti ještě před tím, než jim jsou tři roky. Tato takzvaná předškolní výuka trvá až do jejich pěti let a děti se zde učí abecedu a základy aritmetiky. Toto předškolní vzdělávání, ačkoli není povinné, nabírá na popularitě, a to zejména ve velkých městech, jakým je např Hanoj nebo Ho Či Minovo město.

sapatrip10

Povinný je však 1. stupeň základní školy, kam děti nastupují, když je jim 6 let. Celkem musí absolvovat pět let výuky. V prvních třech letech se učí pouze 6 základních předmětů, jakými jsou např. vietnamština nebo matematika. Od 4. třídy se už učí 9 předmětů-k některým stávajícím jim přibyli další předměty, jako například dějepis, zeměpis nebo hudební výchova. Ačkoli je tento první stupeň povinný, tak ne všechny děti ho absolvují-ačkoli platí, že obecně více než 90% vietnamských dětí toto vzdělání splní, tak ho absolvuje pouze 61% dětí z etnických menšin.

První stupeň základní školy dokončí děti v jedenácti letech. Poté se mohou, ale nemusí, protože další vzdělání už není povinné, rozhodnout pokračovat ve studiu. Druhý stupeň studují 4 roky a čekají je tam další rozličné předměty, jako například domácí ekonomika, lesnictví aj.

Na konci střední školy studenty, stejně jako v ČR, čeká maturita

Základní školu tedy dostudují v patnácti letech. Poté skládají zkoušku, něco jako takovou Vietnamskou národní srovnávací zkoušku. Skóre, které v ní dosáhnou, určí, na kterou střední mohou dále jít. Na středních školách se studenti učí předměty jako např. vietnamskou literaturu, chemii a nebo biologii. Prestižnější školy nabízejí dva druhy tříd-normální a specializované třídy, kde se studenti specializují na určitý předmět. Aby se do této třídy ale dostali, tak musejí projít vstupní zkouškou. Na konci střední školy studenty, stejně jako v ČR, čeká maturita. Ta se skládá z šesti předmětů, z každého mohou získat maximálně 10 bodů. Podmínkou splnění je dosažení alespoň třiceti bodů a také nemít z ani jednoho předmětu 0 bodů.

sapatrip12

Poté již následuje jenom vysoká škola. Podmínkou přijetí ke studiu je absolvování vstupní zkoušky, která je velmi náročná-pouze asi 20% uchazečů jí zvládne a je na vysokou školu přijato. Studenti si zde vybírají skupinu 3 předmětů, ze kterých budou zkoušku skládat. Skupiny jsou rozdílné, je jich velmi mnoho- např. skupina A obsahuje matematiku, chemii a fyziku, zatímco skupina C obsahuje literaturu, dějepis a zeměpis. Pokud touto zkouškou projdou a vysokou školu dostudují, tak získají buďto titul Cao đẳng(po tříletém studijním programu) a nebo titul Cử nhân(po čtyř až šestiletém programu), který odpovídá našemu bakalářskému titulu. Po dalších dvou letech si mohou studenti dodělat magisterský titul a poté, po dalších 4 letech, titul PhD.

sapatrip9

Studenti chodí do školy 6 dní v týdnu

Ve Vietnamu se používá jiný systém známkování než v Česku-používají stupnici od 0 do 10, přičemž 0 je nejhorší známka a 10 nejlepší. Známkování se na různých školách liší, ale většinou platí, že dostat 9-10 je přímo až neskutečně obtížné. Známka 5 se většinou považuje za nejnižší průchozí známku(jako v česku 3). Další věcí, která je na vietnamských školách jiná je to, že studenti chodí do školy 6 dní v týdnu. Výuku mají ale zpravidla jen dopoledne nebo jim končí brzo odpoledne. Navíc, studentům končí školní rok často dříve, než v ČR-už v květnu.

Ve Vietnamu můžeme najít školy státní a i soukromé, mezinárodní. Výhodou soukromých škol je, že často zaměstnávají rodilé mluvčí angličtiny a probíhá na nich moderní výuka podobné té, jež se vyučuje na školách na Západě. Naproti tomu, na státních školách probíhá stále starý styl výuky bez aktivního zapojení studentů do výuky. Soukromé školy jsou ale velice drahé-poplatky jsou v stovkách milionů dongů ročně. A kolik stojí vzdělání na státních školách? První povinný stupeň je oficiálně zdarma a školy si za něj vysloveně, podle zákona, nemohou účtovat poplatek. Namísto toho si ale účtují poplatky za všechno možné-za kanalizaci, knížky, pera ale i například dokonce za zahradníky. Vzdělání je oficiálně zpoplatněno od druhého stupně základní školy, přičemž výše poplatků záleží na škole. Platí ale, že jsou státní levnější než soukromé.

Většina škol vyžaduje od studentů nosit školní uniformy. Uniformy se na různých školách liší. Někde mají dívky i kluci stejnou uniformu-bílou košili s logem školy, černé/tmavomodré kalhoty a, pokud studují 3.-9.  třídu základní školy, tak i červený šátek. Jinde nosí dívky sukni a kluci ke košili navíc vestu a kravatu nebo motýlka. Boty nejsou předepsané, ale jsou zakázané bačkory a boty na podpatku. Stejně tak je na mnoha školách zakázáno i barvení vlasů nebo make-up. Také stojí za zmínku, že tradičním oděvem dívek na středních školách je áo dài, ale většina škol ho vyžaduje pouze na významné události a ne na každodenní nošení, protože není příliš pohodlné.

sapatrip5

Václav Skalník

design Skalnik Vaclav